Styly

12. srpna 2017 v 18:11 | Kei-chan |  Inspirace
Hello world! Jsem stále tu, i když obvykle mlčky... Smějící se

Poslední dobou bylo inspirace okolo spousta, ale značně trvalo, než jsem dostatečně vjemy vstřebala, abych si v nich udělala jasno. To je základní pravidlo duchovního růstu, které zřejmě každý někdy zapomínáme - nemůžeme si naplánovat, kdy jdeme kupředu, kdy stojíme, nebo kdy couváme. Poslední dobou jsem více vstřebávala než pracovala, a následně mě pak občas napadá, jestli bych neměla častěji meditovat, číst více knih, cvičit více jógu, a tak dál. Můj vnitřní dráb není se seznamem nikdy zcela hotov. :) Ale využívám tuto příležitost, abych sama sobě odpověděla: Ne, neměla bych nic, co necítím, důvěřuji, že má intuice mě povede správně.

Abych se ale vrátila zpět k titulku tohoto článku. Jedna z velkých inspirací v poslední době byly Móda a duše od Táni Havlíčkové, se kterými přišla Věrka. Na první pohled mě to neoslovilo a nechápala jsem, proč bych měla chtít otypovat samu sebe podle tak povrchního kritéria. Když to ale oslovilo moje kamarádky, důvěřovala jsem, že na tom tedy něco být musí. A světe div se, je. :)

Zkusím se tu cvičně v topologii vyznat a třeba ji i trochu představit. Rozdělení začíná prostě, na jinové (ženštější, pasivnější) a jangové (aktivnější, "mužštější") typy žen. Typů je celkem osm a popisují chování a styl oblékání, které spolu, podle našeho pozorování, opravdu souvisí. Úplně ty stejné typy jsou pro muže i pro ženy, i když většinou je řešíme v ženské podobě. Jsou tedy následující (přidávám i vlastní ilustrace a postřehy):

1. Princezna (styl romantický)

- nejjinovější typ, "popelka čekající na záchranu princem a vysvobození z vnějšího světa, ze kterého by nejradši unikla"
- je empatická, působí křehce až panensky, typická "dáma v nesnázích", může jakoby patřit do jiné doby
- např. Audrey Hepburn, Katie Holmes, Zooey Deschanel, Disney a další pohádkové princezny

2. Dáma (styl elegantní)
- také velmi jinový typ, často se sama definuje vztahem s mužem (nejvíce manželem, také ale třeba synem či otcem)
- velice dbá na svůj zevnějšek a vystupování, je vždy reprezentativní, organizovaná a na úrovni, má nadčasový vkus
- např. Victoria Beckham, Katherine Hepburn, Julie Andrews, Michelle Obama, šlechta

3. Diva (styl okázalý)
- působí blahobytně, je štědrá a umí si užívat života a luxusu, obléká se především pro své potěšení
- zná svou vlastní hodnotu, působí velice žensky a požensku přirozeně i zachází s muži
- např. Beyoncé, Jennifer Lopez, Alyssa Milano, z mužů David Beckham

4. Čarodějka (styl avantgardní)
- nějak se odlišuje od zbytku, zajímá se o nekonzumní styl života, má ráda bio (bavlnu, potraviny, atd.) a má vlastní hlavu
- přitahuje ji duchovno/ezoterika a ráda nosí výrazné vzory, ručně dělané šperky a přírodní materiály
- např. Whoopi Goldberg, Shailene Woodley, Helena Bonham Carter, z mužů Johnny Depp

5. Kamarádka (styl sportovní)
- rozumí si většinou už odmala s muži, má často chlapeckou postavu a je to "holka do nepohody"
- od pohledu působí sympaticky, ráda sportuje nebo chodí do přírody, samostatnost má na prvním místě
- např. Julia Roberts, Hilary Swank, Jennifer Anniston

6. Pozorovatelka (styl ležérní)
- není jí příjemné, když oblečení odvádí pozornost od ní samotné, pokud volí takové oblečení, schovává se za ním
- ráda přemýšlí/vnitřně analyzuje a má svůj klid, má ráda své pohodlí (nejen v oblečení) a jemné barvy
- zajímavá do sebe uzavřená osobnost s hloubkou, může působit nedbale, nenápadně až nepřítomně
- např. Cate Blanchett, Gwyneth Paltrow, Emma Watson, Emma Thompson

7. Rebelka (styl nekonvenční)
- může si "půjčovat" i z jiných stylů, ale má zpravidla nějaký nesedící/provokativní prvek jako důkaz rebelie
- působí často na první pohled nepřátelsky či naštvaně, komunikuje pevně a přímo, má v sobě ostrost a umí se prosadit
- je či byla konfliktní/problémová a obvykle si projde některým z ukázkových špatných rozhodnutí (kouření, tetování...)
- např. Angelina Jolie, Avril Lavigne, z mužů Andy Warhol, Quentin Tarantino, žánr punk a další

8. Hvězda (styl extravagantní)
- cílem její vizáže je jakýmkoliv způsobem zaujmout, šokovat, připoutat pozornost, zviditelnit se a zanechat dojem
- je osobitá a volnomyšlenkářská, na prvním místě je pro ni svoboda, nemá ráda předsudky, opatrnost a rezervovanost
- např. Lady Gaga, Marilyn Monroe, z mužů David Bowie, Freddie Mercury, Elton John



Původně jsem chtěla jen nahrát obrázky typů, ze kterých jsem měla radost, že se mi je konečně podařilo dokončit. Ale pak mě to inspirovalo k sepsání asociací ke každému typu a příkladů známých osobností, které mě i inspirovaly a pomáhaly mi při kreslení. ...Přeci jen i empatie Romantičky není nevyčerpatelná bez osobností, do nichž by se dalo vcítit. :-)

Hezký den a příjemné rozjímaní

přeje Káťa ♥
 

Perse

19. března 2017 v 15:20 | Kei-chan |  Inspirace
Druhý článek dnes... ☼ Na to, že loni tu přibyl celkem jeden jediný článek, jde velice vidět, jak jsem vyvážená! :D

Inpiroval mě Zuzčin článek o bohyních, ve kterém myslím už podruhé odkázala na animovaný příběh Persefoné. Na konci této povedené verze (až na cenzurovaný výrok, že Deméter majíc s Diem dítě je jeho ženou, ha ha...) je tématická písnička, která mi vždycky vleze do uší a nechce vylézt. :D (Která bohyně ve mně mačká stále tlačítko Replay?!) Tentokrát jsem si ale dala tu práci a našla samotnou píseň, i když od jiné interpretky, doufám, že bude lahodit i vašim uším:


A ještě vtipný dodatek, když jsem si přepla animovaný mýtus v YouTube a projížděla očima nazdařbůh komentáře, jak je mým zvykem, kdosi se vyjádřil, že je to úplný mix Krásky a zvíře (Beauty and the Beast) a Na vlásku (Tangled) (c) Disney. Je trošku zarážející, že to jsou dlouhodobě mé dvě nejoblíbenější Disney pohádky...

No, ještě že přibyl Frozen, ten řadím ve svém žebříčku hned za ně a už vypráví trošku jiný příběh. A také nová Popelka, ale ta není moc protiargument co se týče Persephone příběhu... MlčícíMlčícíMlčící

Hezký den a veselý rok (kdybych zas zbytek roku nesáhla na blog).

Inspirativní Chors

19. března 2017 v 13:53 | Kei-chan |  Tvorba
Poslední dobou jsem dělala všechno možné, ale inspirace jaksi chyběla :( a srandovní je, že v posledních 24 hodinách mě napadly a hned mi šly od ruky obrázky hned dva! Myslím, že z nich mám i dokonce sama radost, takže proto mě asi nepřešla hned inspirace po prvním, neměla jsem pocit, jako obvykle po kreslení mám, že se neumím dostatečně vyjádřit. Tentokrát mám pocit uspokojení, že jsem "řekla", co jsem potřebovala. Hurá, třeba se tak zbavím bolavého krku :D :D!

1) Meet the Artist, inspirovalo mě, když jsem viděla asi už třetí zpodobnění tohoto memu, a začala jsem si pro sebe kreslit svoji verzi. Nakonec jsem z ní měla takovou radost, že jsem se rozhodla si ji nesyslit doma, třeba pro změnu inspiruje někoho dalšího, člověk nikdy neví. :D
(pozn. Pokud to není jasné, spodní část zobrazuje moji kabelku a její obsah právě v tuto chvíli)


2) fan art z milované hry Life is Strange (c) Dotnod Entertainment (pozadí obrázku je taktéž ze hry, vzdala jsem vlastní tvorbu v tom směru, evidentně neumím kreslit věci, na kterých mi nezáleží :D)


Jak svoji tvořivost krmíte vy? :)
 


RE Haily: Things that shape us

26. února 2017 v 13:35 | Kei-chan |  Inspirace
POZN.: Tento článek vznikl čistě psaním odpovědi do komentářového okna Hailyna blogu, a uvědoměním, že už je to neúměrně obsáhlé. :D


Skvělý článek, Haily!
Říkáš, že píšeš chaoticky, ale máš to hezky srovnané. Asi máš hezky srovnaný i život? :) To mi přijde jako stále trvající výhoda blogu, že nahozeno na papír musíš zformulovat a vytřídit myšlenky a tím se v nich sama líp zorientuješ. :)

Souhlasím, že je to cenný nápad procházet svou osu života a sledovat významné odbočky, zvláště pro člověka, co miluje historii.. ;) Takhle ses tak nějak propracovala svou osobní historií, i když na rozdíl od té civilizační v sobě snad neměla žádnou třicetiletou válku nebo morové epidemie.

SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Asi bych ty kategorie, které nás definovaly, viděla víceméně stejně, možná úplně stejně, i když nevím, jestli bych já mohla úplně zařadit sociální sítě :D ale internet rozhodně. Bylo to tak nepředstavitelné rozšíření světa! Taky to pro nás bylo přeci jen postupně. Obdivuji nové generace, které mají k dispozici tohle všechno odmalička a musí se v tom zorientovat. Asi by pro mě bylo o to těžší najít skutečně sebe, když bych četla potenciálně nekonečno hlasů, které se umí vyjádřit, a já to neuměla ani trochu.

ŠKOLA
Zřejmě jsi měla opravdu štěstí, a taky jsi to dokázala maximálně zužitkovat. Těžko všichni, kteří dostali stejnou příležitost, dokázali zpracovat, co vlastně mají. Někdy je skutečně to nejtěžší to nejviditelnější. Poslední dobou taky hodně přemýšlím o tom, jak člověka ovlivní učitelé, a ptám se sama sebe a všech, jestli vůbec existuje talent, nebo je to především o správném povzbuzení a ambici žáka něčeho dosáhnout nebo se zavděčit. Když je člověk kolikrát považován ve stejné disciplíně za mizerného i vynikajícího, začne zvažovat, jakou má vlastně cenu cizí názor, a jaký je vlastně on sám.
Ale myslím si, že jakýkoliv vliv může být štěstí. I vesměs nepřátelská třída, pokud to není fakt extrém, může člověka naučit zase stavět si hranici mezi vlastní osobností a přizpůsobením se kolektivu. A určité vyloučení z celku může člověku nechat svobodu vyvíjet se svým způsobem, protože stejně "nezapadá".

SUBKULTURY
Moc hezky jsi to vystihla, někdy jde tak jasně vidět, že určitá období v životě měly nějaký význam a změnily Tě navždy a i když jsi za to vděčná, nejde se vrátit zpět. Tak to mám s anime taky, postupně jsem přešla na hrané japonské filmy a pak i tuhle subkulturu docela opustila a nelituji. Ale už i tím, že japonské vidění světa je v hodně směrech jiné, člověka probudí ve smyslu "moje normální není norma". Nevím, jestli jsem se nad tímhle vlivem někdy vůbec zamyslela a jsem Ti vděčná, že jsi začala, a tak mě inspirovala. :)

Taky co se týče "attention seeker" tématu, které jsi nakousla, došla jsem k uvědomění, že pokud tím nikoho (včetně sebe) neohrožuje, nepřijde mi na tom nic špatně. Není to jen obecné pokrytectví protivit si takové chování? Jistě, je to třeba přehnané, ale každý v sobě má prvek toho puzení "Jsem tady, všimněte si mě!", a někdy je zdravější to byť excentricky projevit, než se potom podvědomě mstít, že jsem neviditelná. Kdyby si trošku exihibicionismu dovolil úplně každý, vsadím se, že by to mělo pozitivní vliv na populaci. A taky pozitivum takové subkultury je, že člověk vykročí ze své společenské bubliny (či někdy vrstvy) a seznámí se s lidmi, které by jinak nikdy nepotkal, protože bězně vedou životy naprosto odlišné.

KNIHY
Existuje něco intimnějšího než uzavření se do světa knížky, kterou se necháváš pohltit? Sdílíš myšlenky, prožitky, pocity, všechno... OK :D, asi je odpověď ano, existuje, ale je to podle mě jeden z prvních aspektů života, který máme jenom pro sebe. Díky za připomínku s HP, těžko si představíme dětství neovlivněné sny o Bradavicích. :D Růst s knížkami, to je opravdu jedinečná zkušenost, zvlášť když tolik dětí naučila doopravdy číst, nebo spíš číst si. Od té doby, co vznikly filmy, už si musí hledat motivaci navíc ke čtení, když všechno mají naservírované a zhlédnuté za hodinku a něco... Líbí se mi na HP kromě Tebou zmíněných hodnot ještě poselství, že můžeme sebe i ostatní mít rádi nedokonalé, lidské, s pro i proti. U jiných dětských knížek byl vyzdvižený nějaký vzor mravnosti, ke kterému vzhlížet, a nikdy si tak člověk nemohl připadat "dostačující" úrovni hrdinů, když to malinko zdramatizuji :D. V HP si prakticky každý našel někoho, v kom se viděl, a naučil se, že i obyčejný člověk dokáže neobyčejné věci.

Jé, magický realismus, žánr, z kterého jde člověku hlava kolem. :D Ale taky na mě udělal velký dojem. Četla jsi Lásku za časů cholery? Nejspíš ano, ale taky Tě tak překvapila ta nastíněná realita soužití a další? Nikdy mě předtím nenapadlo o vztazích moc uvažovat jinak než pohádkově. "Happily ever after" je uklidňující a taky nerealistické... Ale bydlení s druhým, zvedání jeho ponožek, ty hezké i ty nepříjemnější běžné věci mi v téhle knížce otevřely oči a už mě nenechaly stejnou.

Annu Kareninu moc neznám, ale P&P až moc dobře, zajímalo by mě Tvé změněné nazírání na lásku díky Jane a Charlesovi!!

Mimochodem taky jsi měla nějakou knížku, která otřásla základy Tvého chápání autorit, co je dané, a šokující uvědomění, že člověk může a vlastně by měl zpochybňovat všechno? Mně tohle zprostředkoval Dan Brown s Šifrou mistra Leonarda... :D

FILMY/SERIÁLY
Disney je fakt skvělý s ukazováním i reálné krásy ve světě, pravd, v které se někdy skoro bojíme věřit. Tajní agenti? To zní zajímavě, něco jako Chralieho andílci? :D Ale asi to láká v dětství někdy každého, ty filmy jsou hrozně působivé a je to uklidňující představa si být tak jistý sám sebou. Páni, nečekala bych takové surové filmy, zajímalo by mě, jaké přemýšlení Ti to přineslo.

S tím oblečením mi to přijde taky docela klíčové, můžeš si tam najít vzory, které v životě prostě chybí, a zkusit přebudovat své vidění sebe. Mně pomohl třeba seriál Čarodějky, abych se naučila, jak v sobě probudit (minimálně v oblečení) ženskost. Ale hodně seriálů a filmů člověku můžou pomoct se smířením se s dospíváním, hrdinové kolikrát prožívají stejná dilemata, a tak aniž by se člověk musel někomu svěřit, může pochopit, že v tom není sám.

Btw Have courage & Be kind taky miluju, kolikrát jsem o tom přemýšlela a asi bych dodala ještě, ať je člověk sám sebou, aby neprožil život nějak "omylem".



Takže díky, Haily, za náš "rozhovor" :D Doufám, že Tvůj článek inspiruje spoustu lidí, protože je velice podnětný a krásně upřímně napsaný. Pokud i tohle náhodou četl někdo jiný, snad jste si pokládali otázky jako my před vámi a něco jste se díky tomu o sobě naučili. Kde bychom byli bez sebepoznání?

Přeji hezký den všem! ♥ ♥ ☼

Kam dál