Imagine you and me..

6. listopadu 2011 v 20:05 | Kei-chan |  Kačení deníček
Poslouchám Happy Together přezpívanou Susan Wong a myslím na Oh my love od Johna Lennona... Tak silné a láskyplné písničky a přece je v nich tolik smutku...nebo ho v nich vidím zbytečně?
Přemýšlím, jestli se láska dokáže obejít bez svého tak neoblíbeného bratrance smutku, a vzpomínám, jak jsem včera sama plakala, ač nebylo pro co. Tvář mi sevřel smutek, srdce chlad a řeřavými uhlíky mi kdosi pálil oči, a přitom pro nic. :)
Kolik lidí opravdu prožívá smutné období a přitom neprolije jedinou slzičku?
Možná pláču i za ně, pláču za všechny, kteří mají uzavřený smutek natolik v sobě, že nemůže ven a jenom je čím dál víc dusí. A taky pláču za ty šťastné, kteří letí do nebes, abych to za ně odbyla a oni mohli být jenom šťastní. A přitom jsem sama nejšťastnější stvoření, co kdy otevřelo oči. Ale já miluju paradoxy, takže to vůbec nevadí.
Črtám si elektrotechnické součástky a dumám, kolik času stráví (nebo kdysi strávili) lidé nad výrobou každé věci, kterou vezmeme do ruky. Jak se jen může někdo cítit sám? Za každým mobilem, nožem, i třeba kapesníkem stál nápad, složité přemýšlení a pak konečně radost z toho, že to funguje, a strávený čas výrobců. Každá cihla kostela byla v něčích rukou.
A já tu plácám jen tak z volné chvíle a že mám dneska tak dobrou náladu.
Dobrou noc a hodně hudby, protože to je medikament duše. ♫ (wow, ten znak jsem dala náhodně klávesovou zkratkou náhodnou kaombinací a hned napoprvé ^^ So lucky!!!!!)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Temi Temi | 7. listopadu 2011 v 20:23 | Reagovat

Pláč je super, i když bych radši plakala štěstím n_n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama