Březen 2012

Beyoncé - Halo

2. března 2012 v 16:00 | Kei-chan |  Inspirace
Krásná písnička potěší na duši vždycky. Mimochodem, taky všude teď slyšíte Whitney? Asi to je vyjádření úcty k její památce, nebo mám slyšiny. Jo znáte ten ještě čerstvý vtip? "Úspěchy Whitney Houston: za 14 let 6 Grammy. Včerejší pokus 6 gramů za 14 minut bohužel nevyšel." Trochu morbidní. Já měla Whitney docela ráda, ze začátku měla vážně znamenitý hlas a styl.
Co Vy a Houston?


Útržky, svatby a Sherlock

2. března 2012 v 15:50 | Kei-chan |  Random
Vím, že je to zase dávno, co jsem sem něco napsala. Totiž na rozdíl od Johna můj blog nečte půlka Scotland Yardu, abych si připadala míň, že si píšu s počítačem. :D
Sledujete Sherlocka od BBC? Mně přišel seriál fascinující, kdovíproč. Asi si ráda lámu hlavu a nechávám se oslňovat tak vynikajícím důvtipem. :) Ale znovu musím naznat, jaký vkus Britové mají. Snad lépe ani nepředstavovat, jak by seriál dopadl z americké produkce. xD

Co já? S Temi jsme 25. 2. oslavily Georgovy narozeniny, moc se mi líbí, jaká tradice z toho vznikla. n.n Pořád si říkám, že bych měla opět začít kreslit, ale skoro bych řekla, že mezi mnou a tabletem momentálně panují negativní vibrace. Na papír si čmárám v jednom kuse - co taky dělat na těch našich šílených přednáškách. :D
Anebo skládám příležitostně básně z nudy. Následující básnička (kraťounká, proto zdrobnělina) vznikla při přednášce z Elektronických součástek a je o ... no schválně, kdo to pozná? =)


Ten nesourodý pár
Neskolí žádný svár
Zlobří lásku na věčnost
Slíbili si dva, samá ctnost

Královský pár neměl je rád
Dopadnout zle mělo to snad
Ač kmotra i princ pikle kuli
Ze trestu svého se nevyzuli

Jinak kromě školy se mám náramně. VUT má kromě samotného studia jen samé výhody... nejlepší lidi buď přímo na škole, anebo blízko jako na dlani. Těžší je něco takového poznat a teprv poté se toho dokázat vzdát. Ale to je ještě hudba nejisté budoucnosti... :D

Poslední dobou nad sebou hodně dumám, přispívá tomu vše okolo mne. Lidé kolem mne a jejich problémy, Tao Te Ťing, který teď čtu, i ty nejhloupější filmy a seriály, které sleduju pro odpočinek. Nemyslím Sherlocka, toho je až žalostně málo, abych se jím mohla probírat denně. :D A konečně jsem se zase dostala do tenké linky mezi pýchou a sebehanou, která se tak složitě udržuje. A přestala mne skoro bavit slova... to je pro pisálka jako já docela zlom. Nejlepší je vyjádřit se pohledy, pocity, útržky. Mám pocit, že když se problémy začnou balit do slov, nakonec z mravence vznikne sněhulák. A když se hezká myšlenka balí do složitých větných celků, člověk si snadno přiřkne nepravou důležitost.

Na dnešek se mi zdálo, jak jsem se vdávala, úplně prozaicky bez hostů, bez velkých šatů, bílé a křišťálu. A uprostřed toho mi došlo, že jsem vždycky chtěla tu tradici, to nesmyslné utrácení za vlečky a krémový ráj... jak mi jen bylo smutno, že už to nebudu mít... :') A poté se mi zdálo, jak jsem s někým zpívala duet a byla to nááádhera, málem jsem zapomněla, že to byl jenom sen. :DD

A hodně tance, víření do chaosu světa, včera byla samba a kolena měla co dělat... =)

Tak co Vy? Jakou byste chtěli/y mít svatbu? :D