Srpen 2013

Idealist

19. srpna 2013 v 1:53 | Kei-chan |  Kačení deníček
V téhle konkrétní rubrice neustále balancuji na úzké hranici mezi nic neříkajícími články, spadajícími spíš do Random, a příliš osobními texty, které popravdě nikoho nezajímají a jejichž veřejné vyjádření je svým nevyvratitelným způsobem vrcholně odpudivé... Pusťme se do další procházky po laně a doufejme, že vyvažovací tyč kritické situace pokaždé znova zachrání. 3...2...1...

Náhledy.
Každý člověk je sám o sobě chameleon, který v různých očích mění barvu. Jednou jste pro někoho odtažitý, pro druhého dotěrný. Co je pro jednoho rezervovanost je pro druhého extraverze. Aby se hra v "social puzzle", jak vtipně nazvala Suzie in the sky with diamonds, pro potěšení ze hry hezky zamotala, stejní lidé vás vidí pokaždé jinak. A vy zpravidla je, aby vám nebyli nic dlužní. Všechny tyhle kabáty, kteří vám ostatní nasazují, jimi charakterizují a za ně soudí, ale nejvíce mluví o nich, z jejichž šatníku pochází.
Ale když zastavíte proud myšlení a zkusíte naslouchat tak, jak jste to dovedli jako malí, uslyšíte o sobě promlouvat i lidi, kteří z nedostatku sebejistoty, nebo snad ze zvědavosti, jestli ještě druzí umějí poslouchat, mluví tak tiše, že je přes proudy myšlenek nejde slyšet...

Abych ale rozvedla social puzzle, protože to je téma večera a dne a týdne. Dlouhé večery, po nichž nenásleduje nutně útrpné vstávání, jako by byly stvořeny k teoriím a rozjímáním, retrospektivním shrnutím a rozebíráním zdánlivě nepodstatných detailů, ze kterých by se přeci jen mohla vyklubat nějaká takřka neviditelná nit souvislostí. Pozor na tahání za nitě o samotě, člověk se může zamotat a ztratit hlavu. Jeden musí hlídat začátek a druhý se může vydávat do hlubin konců, nebo snad naopak?
Spousta náhledů, aktuálně ožehavým tématem jsou zjednodušeně 4 aspekty, ve kterých figuruje jeden z protikladů. Extrovert/Introvert, Smysly/Intuice, Myšlení/Cítění, Usuzování(plánování)/Vnímání(spontánnost).
Na první pohled nepropracovaný souhrn vlastností, ale když se člověk opravdu aktivně zajímá a zkoumá lidské stránky, které se moc často neobrací... výsledky jsou zajímavé. Něco se zdá, ale není to tak, a něco byste si "nikdy nemysleli", ale když na to přijdete, uvědomíte si s hrůzou, že jste to věděli celou dobu někde vzadu v hlavě, ale panicky to strkali hlouběji a hlouběji do pozadí.
Snílkové mají srdce dítěte a Opitmisté křešou plamínky, Vojáci jsou stabilní jako kmen stromu, který zachrání kdejaký proutek, co se chvěje ve větru, Umělci jsou obhájci spravedlnosti a zaujatí znalci povah a já se těším na další a další typy, které poznám. Všichni mají stíny, ale dokud se na ně odváží podívat a v nejlepším případě se je snaží pochopit a naučit s nimi vycházet, svět spěje nepochybně k stále lepšímu.

...Jen kdybych nebyla tak průhledná ve svém charakteru, ale když se o to tak usilovně snažím, byla by škoda si zavazet.

A žádný večírek nevznikne bez důvodu, vzhlížíme k zelenému světlu na konci loděnice, pohledu na prsty, létající po klapkách a odrážející hnutí duše, plnému porozumění, nebo jedinému tanci, který oči připoutá a už nepustí.

Tak na rozloučenou vám přeji spoustu plodných hnutí duše, trpělivé spolurozebíratele, kteří se zajímají opravdově, o lidi, o sebe, o svět.

Dobrou noc princové z Maine, králové Nové Anglie!



Odložím závaží, když ucítím pod nohama tvrdou zem. Opatrně našlapuji, jako bych povrch pode mnou cítila úplně poprvé a se zrychleným dechem koncem rukávu otírám pot, který se mi vysrážel na čele. Svoboda.