Memy

6. srpna 2014 v 20:00 | Kei-chan |  Kačení deníček
Bloggerské křeslo mě táhne už asi týden a já rozumově vzdoruji. Ale jsem plná světa a mám touhu šířit... memy - cokoliv (krom nemocí a špatné nálady), myšlenky, pocity, slova, výrazy.... Co naplat, jednoho dne, kdy nebudu chtít sdílet, budu pravděpodobně mrtvá.

Jsou spisovatelé, co píšou úvody, aby připravili pohodlné prostředí pro čtenáře, nechali je usadit se a porozhlédnout a jako na písečné pláži postupně vstupovat do vod příběhu/myšlenek. Pak jsou tu ovšem pisálci se zcela jiným temperamentem, kterým je každá nadbytečná řádka, oddělující čtenáře od pramene vyživujících slov jeho díla, protivná. Podobně by se dalo usuzovat o konverzačním vkusu. Jsou lidé, co se těší povrchním řečem, důvody nechávám každému vlastní, a lidé, co naskočí přímo doprostřed... nebo dovnitř. (Předpokládám, že žádnému pozornému čtenáři nezůstalo skryto moje stanovisko - není to ani v mé povaze a nebylo záměrně schováno a ještě méně vyzdviženo.)
Dneska jsem byla takhle překvapena hned první větou známé tváře, která s neochvějnou přesností navázala na mé niterné pocity. Přijde mi obdivuhodné mluvit k druhým duší, jsem okouzlena lehkostí dorozumění F to F (nikoliv face to face, jak by se mohlo někomu triviálně zdát), vynáší mě do extáze schopnost druhé stimulovat a být stimulována nazpátek. Radostně chválím životu, jak umí být pestrý, všude pokládá pozoruhodné příležitosti a neopomíjí žádnou šanci si z člověka vystřelit. Ať už zkazí dobrý pocit z toho, jak člověk přesně ví, kam směruje, nebo mu zpitvoří jeho vážnou tvář, až se zastydí. Příkladů je tolik, že by byla škoda kalit vaši vlastní fantazii mou.
Připadám si tak lehká, že bych se mohla opřít o kapesníček. Myšlenky nespoutané jedním tématem, jež zaměstnává pouze mozek... jak neúplná to činnost. Prala bych se o možnost větší celistvosti, cítit jen, jak na to.

Cítit... *sniff sniff* ...... (a dekorum je pryč!) Možná bych usilovala o opravu "Myslím, a tedy jsem" na "Cítím, a tedy jsem."
Kdo jsem, když přestanu cítit? Kdo jsem, když přestanu myslet, vím - budhistický mnich. Smějící se

Článek se začíná prodlužovat jako stíny v podvečer. Chci a chci a chci si podržet pozornost čtenářovu Mrkající

Tak ještě krátké zamyšlení nad jungovským stínem. Když vidím na všem to špatné a nesprávné, jaký obrovský kopec musí můj stín mít? A naopak, pokud nepřijmu jedinou pochvalu, bezelstnou skromností odmítám všechnu přívětivou sebereflexi, pročpak živím svůj stín tím nejhezčím, čeho na druhých si vážím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nielian Nielian | 7. srpna 2014 v 22:30 | Reagovat

První dva odstavce čtení jsem se vůbec nenadechla!

2 Kei-chan Kei-chan | 9. srpna 2014 v 15:27 | Reagovat

To musíš rychle číst, nebo mít natrénovanou dechovou pauzu, že jsi neodpadla ;-D
Děkuju, sis! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama