Červenec 2015

Harry Potter Kvízy

24. července 2015 v 18:30 | Kei-chan |  Random
Prázdniny se stále dějí a jeden zážitek střídá druhý. Je pro mě obtížné se zastavit na tak dlouho, abych sepsala seriózní článek, tak ho prozatím nahradím článkem velmi odlehčeným.
Poslední dobou vídám na zimbio samé potterovské quizy, tak jsem se rozhodla exkluzivně pro kacenky-v-lavoru zmíněné testy udělat a sdílet v naději, že někoho nalákám oplatit stejnou mincí. Mrkající

Zaprvé, černá nebo bílá, Simon nebo Garfungel, George nebo Fred?
george weasley



Zadruhé, opravdu jsem ta mladší sestra, co mívá school crush na bráchovy kamarády? Yep, been there.
Ginny Weasley



Zatřetí, důkaz, že střibřitý plnovous by mohl slušet i mně..
Dumbledore



A na závěr potěšení pro Temi! (Někdo jí to vyfouknut musel mwhehehehehehehe)
rabbit


Live long and prosper (and play STO!!!!!!!!!) ♥

Colours

21. července 2015 v 15:31 | Kei-chan |  Kačení deníček
Po vzoru Sue jsem se rohodla taky sepsat reportáž/dojmy z festivalu sem. Je to v jistém ohledu snazší než vyprávět to stejné dokola.

COLOURS OF OSTRAVA 2015
Festival to byl můj první a obávala jsem se, jak bude všechno probíhat. Nikdy bych nečekala, že bude festival v náladě poklidné a milé, jak se nakonec uskutečnil. Žádná krádež, rvačka, problémy. Možná to mělo něco společného s velkými takřka všudypřítomnými oblaky trávy, kdoví.
Další neuvěřitelné překvapení byly stánky. Taková rozmanitost, po které průchod kolem nádraží způsobí jen nostalgický povzdech. Velkolepost, to je slovo, provázející letošní colours!
A teď konečně k interpretům.
První den jsme se rozkoukávali, takže jsme toho zhlídli nejmíň, ale i tak dost na točení hlavy kolem dokola, z čeho být nejvíc unešený. Tahoun dne byla Björk, ta nás ale vůbec nenadchla a naopak jsme litovali symfonický orchestr, který ji doprovázel, do čeho to duši dal. Spousta rádoby alternativních pokusů, co selhaly po všech stránkách. Legrační detail byla plachetka přes obličej Björk, jež nám dávala prostor pro pochyby, zda se zpěvačka vůbec do našich končin obtěžovala.
Naopak nás čekalo překvapení dne a vůbec jedno z nejlepších celého festivalu: polská kapela Bokka


Úžasná interakce s publikem, roztomilá a spontánní komunikace psaním vzkazů na počítači bez vyslovení jediného slova nahlas, NFkové odtažení se od osob a směřování pozornosti jedině hudbě. Chytlavá hudba s velkým uměním gradace. První uvítání to vystihuje nejlépe: Hello. We are Bokka. Welcome to our world.

Další potěšení pro mě byla kapela Zrní, stejně jako Björk doprovázená symfonickým orchestrem, tentokrát to však mělo jiskru a dechberoucí majestátnost. Hlavní silně NF zpěvák se naboso s indiánskou čelenkou dokázal v hudbě rozplynout a my se rozplývali s ním. Nadto jsme přišli na to, že je úplný dvojník Ethana Hawka (Jesse ze ságy Before Sunrise..).
Jako přídavek pak zazněla píseň, v kterou jsem toužebně doufala:

Druhý -a pro většinu z mé skupiny hlavní- den znamenal vyvrcholení veškerého čekání na kapelu Kasabian. Jako velmi čerstvá fanynka jsem byla z koncertu nervozní, všichni okolo mě znali každé slovo (Get loose, get loose!), každý tón, jména a povahy členů kapely a kdoví co ještě, já naopak krátce předtím poznala jen několik jejich skladeb a ani jsem neměla tušení, odkud se kapela vzala. Předběžný briefing, zatímco jsme si zabrali místo v kotli (na dosah visuté plošiny pro extrovertní performance), mě trochu uklidnil, koncert mě pak naprosto pohltil, někdy šokoval (kytarista si rozepnul cestou na plošinu kalhoty, obnažoval trenýrky a pak odhodil své rumbakoule mezi divačky) a konečně jsem pochopila, proč jsou do téhle kapely všichni takoví blázni. Neuvěřitelná rovnováha a pohoda, panující mezi členy, skvělý kontakt s diváky (i bez šokující vsuvky), sytá a rytmická skvělá hudba, na kterou prostě nejde nefandit ze všech sil.

Třetí den bylo překvapení hned několik: Dave Goodman- na busking stage, kde má možnost předvést svůj hudební um i širší veřejnost - kanadský kytarista, který zaválel se svojí one man show, Kieslowski - skupina s neuvěřitelnou schopností udržovat si stále porozchodovou náladu a předávat ji svojí hudbou, melancholickými písničkami pro rozvedené (což je zřejmě jejich nejrozsáhlejší divácké zastoupení) a Alaev Family - izreaelská "Kelly Family" s ESFP zpěvákem, klarinetistou a omladinou rodiny v jednom, dalšími mladšími i staršími členy, mistry perkusí i houslí, co dokázali rozhýbat a nadchnout početné publikum svými kulturně podmíněnými rytmy.

Z posledního dne pro mě byli ze dvou nejvýznamnějších, zaprvé, Imed Alibi, vystupující v Gong stagi, neboli bývalém vodojemu s dechberoucí akustikou a stejně tak atmosférou. Tuniská kapela s dominantními houslemi, baskytarou a brilantním bubeníkem.


Občas publikum adresovali i ve francouzštině, ale frontman-bubeník profesionálně udržoval po celou dobu zábavu v angličtině.

V mezičase stojí za zmínku Tata Bojs, kteří zazpívali zas jednu písničku ve francouzštině (až na tu výslovnost dobře), jinak zněli moc hezky a diváci šíleli. Ovšem jediný problém, provázející festival, mezi nimi zrovna i Tata Bojs, byli v náhodných místech špatní zvukaři. Opravdu moc špatní, horší než to. Pro mě to znamenalo pokaždé konec koncertu kvůli mému výjimečně dobrému sluchu. Drnčení a přehnané výšky pro mě byly fyzicky bolestivé a musela jsem utéct do izolace či úctyhodného povzdálí.

Zadruhé, poslední koncert, uzavírající Colours 2015, Mika, znovu prokázaného talenta na jazyky, jenž s námi mluvil s přehledem česky, zpíval v angličtině a francouzštině a v záloze si nechával zbytek svého jazykového konta (španělština, italština, arabština, manarínská čínština). Předvedl ohromující performance, udržel extaltované publikum v nejvyšší míře excitace do poslední vteřiny (někteří se s jeho odchodem nemohli vzpamatovat i dlouhou dobu po všem), připomněl všem jejich nejlepší stránky a jejich vnitřního Dionýsa v nejhezčí formě. Asi největší ENFP na světě, ke kterému vzhlížím s úžasem. Vrchol koncertu pro mě byla píseň Elle Me Dit, kterou jsem si s malou nadějí přála a při které začalo pršet, my skákali jako pomanutí a Mika s námi, promočený až na kost. (Pomáhal tomu i válením v kaluži na plošině).


Taky vypustil balonky a konfety, měl srdíčkové sáčko, které si střídavě oblékal a svlékal, tančil s deštníkem, baštil srdíčko v perníku, které mu podala fanynka, honil se s bublinkami, co létaly okolo, křepčil postavený na ohromném půlmilionovém křídlu (klavíru), zapíchl špičkou deštníku míjející balonek, hecoval nás ve zpívání a to dokonce v soutěži mezi pravou a levou půlkou publika a vůbec znova definoval význam slova AWESOME.

Není co dodat, festival byl skvělý a moje srdce a duše pookřály, létaly si na obláčku a cítily se doma.